V průběhu roku se na zahradách, ať už malých jako kapesník, anebo velikých a rozlehlých, nahromadí poměrně hodně rostlinných materiálů a látek, které jsou následně kompostovány. Kompostování tohoto všeho rostlinného odpadu však vyžaduje od zahrádkáře určitou míru přesnosti a zároveň opatrnosti. Jde o to, že některé rostliny jsou pro kompostování problematické, a bylo by dobré je kompostovat samostatně. Zrovna tak by se měly odstraňovat rostlinné zbytky z brukvovité zeleniny a rovněž je kompostovat samostatně.
Většina druhů zeleniny patří do čeledi brukvovitých, například různé druhy ředkví a ředkvičky. Zvláště u těchto brukvovitých druhů zeleniny musíme být velmi opatrní. V podstatě by zahrada měla být zařízena tak, aby se brukvovité zeleniny pěstovali pouze na stejném záhonu, a to každý pátý rok. Problém s tímto druhem zeleniny totiž je, že když se pěstuje příliš často v řadě za sebou, tak se nám do naší zeleniny může vplížit rostlinná choroba, patogen plasmodiophora brassicae. Této rostlinné choroby se může zahrádkář zbavit zase pouze tak, když čtyři roky za sebou nebude na odpovídajícím záhonu pěstovat žádné ředkve. To znamená, že se nepěstují žádné brukvovité rostliny během čtyř let na jednom a tom stejném záhonu. Avšak hořčice patří také mezi brukvovité zeleniny. Zajímavé je, že v mnoha odborných knihách se hořčice doporučuje jako dobrá meziplodina v zahradnictví, což se jeví jako velmi problematické, protože rostlinná choroba se také přenáší přes hořčici.
Podívá-li se zahrádkář například na rostlinný odpad z ředkviček, bude mít nejen spoustu listí z rostliny, ale také spoustu stonků, nebo kořínků a výhonky i s kořenovým balem. Listy z rostlin se dobře kompostují, pokud je kompostujeme ještě dostatečně vlhké a přimícháme s nimi do kompostu i nějakou zeminu. Stonky a oddenky z brukvovitých rostlin potřebují na druhou stranu velice dlouhou dobu, než začnou hnít.