Ta výchova dá někdy zkrátka zabrat! Třeba když si naše dítě zvykne prosazovat svou pomocí hysterických scén na veřejnosti. My rodiče už pak často nevíme, jak to řešit. Když zůstaneme klidní a zkusíme si toho „nevšímat“, jsme za ignoranty, co nechají „toho nevychovance“ otravovat okolí. Když to naše nervy nevydrží a zakročíme důrazněji, může zase někoho napadnout označit nás za tyrany. Co s malým vzteklounem dělat, aby jeho křehká dětská psychika (a pokud možno i ta naše psychika) příliš neutrpěla? Tady je každá rada drahá a často si je to těžký úkol i pro odborníky.
S logikou narazíme
Když už dítě řádí naplno, nemá vůbec cenu nějaké rozumné vysvětlování, přesvědčování a logické argumenty. Je to ztráta času. „Cloumají“ s ním již emoce. A to velmi silné. Je to hněv, vztek, ale i smutek a zklamání.
Rychle pryč
Nejlepší je ho obejmout (pokud to jde), politovat, a hlavně ho rychle odvést (nebo odnést) z „kritického“ prostoru. Rozhodně se nedoporučuje dětem kupovat „na usmířenou“ zboží, které bylo předmětem jeho zájmu před hysterickým záchvatem, které ho k němu „vyprovokovalo“. Potomek by to bral jako jasný signál toho, že příště si opět „vybojuje“, co bude chtít. Zkrátka toho, že jeho strategie zabrala!
Nedráždíme ho příliš
V rámci prevence je nejlepším řešením, když dítě nějakou dobu do obchodu nebudeme brát. V dnešní uspěchané době to někdy není bohužel možné zorganizovat. Když už tedy s námi znovu „na žhavou půdu“ vyrazí, snažíme se alespoň vyhýbat nejkritičtějším místům, která by ho zbytečně znovu rozrušila. Nejčastěji jsou to oddělení hraček a oddělení, kde jsou vystaveny různé dobrůtky. Obchodníci nám v této situaci moc nepomáhají. V rámci jejich tržních strategií umisťují právě toto zboží v prodejnách tak, že „není úniku“. A když úspěšně prokličkujeme mezi regály, čeká nás u pokladen, kterým se samozřejmě vyhnout nemůžeme!
Může být unavené
Někdy se stává, že začne řádit i mrňous, který se takto obvykle nechová. Třeba je unavený, je mu horko nebo má žízeň. Zatěžuje ho a vyčerpává dlouhá doba v nákupním košíku, kde má omezený pohyb, dlouhé čekání. Měli bychom tedy sledovat pečlivě nálady svých dětí a vědět, co jim nejvíce vadí. A těmto situacím je zbytečně nevystavovat!