Víra v minulé životy je stará jako lidstvo samo. Má to co dělat především se strachem z neznámého, tedy i z toho, co se s námi stane po smrti. Víra v reinkarnaci nás uklidňuje v tom, že ať už nás čeká po našem skonu cokoliv, nakonec se stejně vrátíme do toho, co důvěrně známe.
Je fakt, že zatím nikdo neví, co nás po smrti čeká. Reinkarnace je docela dobře možná. Avšak je zde jeden problém. Existují totiž lidé, kteří tvrdí, že vám mohou pomoci vzpomenout si, kým jste v minulém životě či životech byli.
Není pochyb o tom, že něco takového je z vědeckého hlediska naprosto nemožné. Proč? Jednoduše to má co dělat s tím, jak jsou naše vzpomínky uloženy. Ty totiž nejsou ničím víc, než spojením několika neuronů v určité oblasti našeho mozku. Když se tato spojení přeruší, vzpomínka zkrátka zmizí. A není pochyb o tom, že mozek si sebou do nového těla nebereme. Tudíž si nemůžeme vzít ani naše vzpomínky.
Navíc je zde fakt, že se naše vzpomínky od skutečnosti často poněkud liší. To může dosvědčit každý policista, který někdy vyslýchal svědky. Jeden vám bude tvrdit, že pachatel měl tričko modré, další zase, že bylo zelené, zkrátka výpovědi se budou v detailech lišit, a čím delší doba od onoho činu uplynula, tím větší ty rozdíly budou. Pokud bychom tedy nějakou náhodou vzpomínky na minulý život měli, je pravděpodobné, že by u nich docházelo ke stejnému procesu. A vzhledem k tomu, jak vzdálené jsou, není pochyb o tom, že by byly velmi pozměněny.
Tento proces má co dělat s tím, že ona neuronová spojení, která vzpomínku tvoří, postupem času slábnou. Jistě, je možné je obnovit, pokud na danou událost hodně vzpomínáme, nebo pokud máme nějaký obrazový materiál, například videozáznam. Přesto se tomu však nevyhneme.
Proto věřte, že veškeré regresní terapie nejsou nic jiného než podvod na lidi a způsob, jak z důvěřivců vylákat peníze. A je škoda o ně přijít takovýmto způsobem, ne?