Myslím si, že nejenom malé děti si hrají. Ale i dospělí lidé si chtějí někdy odpočinout, a tak se zapojí do nějaké hry. Například já, jako dospělá, kdy je mi už třicet let, tak se taky moc ráda zahraji různé hry. A opravdu hodně mě baví hrát například karty anebo taky hrajeme kostky. A hru kostky mě naučila hrát moje nejlepší kamarádka, která právě hru kostky se naučila ve Španělsku. A nemyslete si, že hra kostky je úplně obyčejná, jakou znáte odsud z České republiky. Moje kamarádka ji měla nějak speciálně upravenou, takže to bylo opravdu veliká zábava. Pokaždé, když jsme s kamarádkou hrály hru kostky nebo karty, tak jsme se u toho nasmály, že máš potom z toho bolelo břicho a taky celý obličej.
Věřte mi nebo ne, ale pokud máte opravdu nejlepší kamarádku, která je praštěná a divoká, tak vždycky skoro umíráte smíchem. A jsem opravdu vděčná, že mám tuhle kamarádku, se kterou vždycky zažívám opravdu všechnu radost, ale taky zklamání a bolavé srdce. Ale hlavně si užíváme spolu hry. A ještě mám taky mladšího bratra, kterého jsem kdysi dříve velice často hlídala, protože moje máma chodila na směny do práce, takže jsem taky vymýšlela různé hry, abych zabavila svého bratra, který je o osm let mladší než já. A věřte mi, že to bylo ze začátku opravdu složité, vymýšlet nějaké hry, které by bavily malého kluka.
Takže většinou to dopadlo tak, že jsem akorát sehnala nějaká různá autíčka a udělala jsem z papíru různou silnici a taky dráhu, aby ta autíčka po něčem mohla jako jezdit. Myslím si, že jsem svého bratra vždycky zabavila a jsem spokojená, že se vyhrál. Tedy alespoň si nikdy nestěžoval, že by se doma nudil. Jsem tedy na sebe pyšná, že jsem všechno zvládla. AS možná taky proto mě moc láká pracovat ve školce, kde bych si mohla taky hrát s dětmi. Tady jde vidět, že člověk může být na hře snad i závislý!